Rozhovor s Michalom Pavlíčkom

  Keď sme sa s Michalom Pavlíčkom na jar rozprávali o projekte Harmony tour, tušila

  som, že to bude zaujímavé stretnutie. Rozhovor, ktorý vznikol pred koncertom dua

  (15.10./ Klub Nautilus/ Hodonín), je z mojej strany obsahom turné takmer nedotknutý.

 Keby prebehol o dve hodiny neskôr, s veľkou pravdepodobnosťou by mu dominoval.

  Ťažko uveriť, aký brilantný „kravál“ môžu na jednom pódiu spáchať len  dvaja

 inštrumentalisti. Pri akýchkoľvek pochybách o schopnosti gitary a klávesov vytvoriť

  napríklad hardrockovú náladu, je treba byť pri tom a stretnúť sa s dvojicou Michalov,

  Pavlíček & Nejtek, „face to face“. Ich vystúpenie (vyšperkované krásne spontánnym

  publikom) malo len jednu chybu. Že skončilo.

Foto: Martin Pinkas

  Nemôžem sa nespýtať, ako vás poznamenalo festivalové šialenstvo

  s Pražským výběrom... 

  V první řadě jsem rád, že to vydrželo mé srdce, protože měsíc před turné jsem

  absolvoval srdeční operaci ablace, takže to byla v těch vedrech docela prověrka.

  A taky jsem rád, že po dlouhé době výběrovské krize jsme se zas postavili bok

  po boku na velkých festivalových podiích a že jsme zahráli jak za mlada. Byla to 

  radost.

  Evidentne to teda nesĺzlo do rutiny.

  Myslím, že ne. I když po více než 20 koncertech jsme už trochu dojížděli, ale 

  zase třeba předposlední koncert v Táboře byl úplně nabitej – jako ten první.

  Bylo to závislé spíš na té vzájemné vazbě. Když vidíte, že lidi skvěle reagují, 

  tak se vám to vrací na tom pódiu a hned vás to nakopne.

  Takže pôdu pre poslucháčov máte pekne obrobenú.

  Tohle turné bylo důležité z toho důvodu, že nás viděli na festivalech většinou mladí

  lidé, kteří o Pražským výběru vůbec nic nevědí. Ty samostatné výběrovské

  koncerty, co jsme dělali na podzim, tam na nás přišli hlavně naši fanouškové, ale

  na těchto ferstivalech to bylo jinak .

  Potom to vlastne boli zoznamovacie večierky.

  No, to byly. A jsme rádi, že jsme u mladšího publika docela zabodovali. Třeba

  na Colours of Ostrava na nás bylo několik tisíc lidí, a že tam byl opravdu ten

  správný kotel, kdy jsme mladé lidi rozhejbali do varu. Tak jsme jako správní 

  dědkové měli radost, že nepatříme, v uvozovkách, do starýho železa a že naše

  muzika je nadčasová.

  Keď sme sa spolu bavili naposledy, tak ste sa tešili na spomalenie cez

  Harmony tour, a je to tu.

  Je to tu, no. Tak do jaký míry je to zpomalení… Určitě je to pro mě daleko zásadnější

  hra s emocemi. Ten Výběr, to je spíš valící se tank, bláznivá, ale zároveň temná

  smršt, tady je to takové kytarové mazleníčko.

  Na mňa to už svojím zámerom pôsobí ako taká čistá, nevypočítavá záležitost.

  A to som vás ešte nepočula.

  Udělal jsem pro nás asi 8 nových věcí a i když jsou daná témata i struktury, stejně si

  prostě  s Michalem Nejtkem povídáme přes hudbu. Na koncertech uslyšíte i něco

  ze starých pecek v unplugged úpravách.

  Bolo treba zapracovať pred šňúrou na príprave?

  Moc ne.

  A technicky?

  My jsme to už nazkoušeli na dvou koncertech.

  Už ste vystupovali takto v duete? Nie len s triom? Ja som myslela, že toto

  je vaša premiéra.

  Vystupovali, dvakrát.

  Dobre. Možem sa spýtať na vašu účasť v Supergroup?

  Supergroup, to byla volba našich fanoušků, a já ji vnímám jako určitý ocenění

  našich fanoušků za věrnost bigbítu.

  V podstate ste zvíťazili tam, kde ste o nič nesúťažili.

  Přesně tak. Byl to takový hlas lidu. A není to měřítko, jestli jsme lepší, nebo ne,

  ale spíš měřítko nějakých pocitů a sympatií našich fanoušků.

  Má takáto „umelá“ kapela, nebudem ju porovnávať s boy bandmi,

  nejakú budúcnosť?

  Já myslím, že nějakou tvůrčí budoucnost zásadní nemá. Je možný, že teďka

  na ty koncerty uděláme třeba dvě, tři nové věci. To bychom rádi zkusili, než

  jen hrát tý zajetý oldies hity. Ale jsme přeci jenom odlišní chlapíci, že to nemusí

  být tak jednoduchý se vzájemně propojit.

  Takže si dáte pár koncertov a uvidí sa.

  Já myslím, že to bude takhle. Ten Výběr je pro mě zásadní, protože plánujeme

  na příští rok desku, takže to by mělo být takové další kreativní navázání.

  Já doufám, že nám to vyjde.

  Ako sa vyvíja spolupráca s Michalom Horáčkom a Richardom Müllerom?

  Zhudebnil jsem asi deset textů Michal Horáčka a dohodli jsme se s Richardem,

  že tento projekt uděláme až bude zralá doba. Každý máme svý aktivity, ale 

  myslím, že bychom chtěli někdy příští rok tuto spolupráci Müller, Horáček, 

  Pavlíček zrealizovat.

  Úprimne, ja by som vás v týchto vodách asi nehľadala.

  Michala Horáčka znám už od dob Stromboli, kdy mi napsal naše dva texty, 

  no a Richarda znám vlastně taky delší dobu. Je fakt, že toto seskupení 

  je lákavé. Je to hozená rukavice.

  Bude tam nejaká šansoniérska poloha?

  Michalovy texty nahrávají šansonům, ale já jsem se snažil udělat ty skladby 

  víc, jak bych řekl, po svým. Tak uvidíme.

  Ako sa tvorí v tejto jesennej atmosfére? Je to lepšie než v lete?

  Já teďka dělám hudbu k celovečernímu filmu Příjde letos Ježíšek?, ale po tom

  výběrovským tažení je ten podzim přeci jenom únavnější. Ale člověk nelení 

  a ze skládání hudby k filmu jedu zase na Harmony tour. Takže já to mám 

  vždycky takhle rozlítaný.

  A já si vždycky říkám, že si dám pauzu a ono to potom nevyjde. Ale teďka to 

  vypadá, že snad v lednu a únoru bych si mohl trochu orazit. A pak se vrhnu 

  na trio Müller, Horáček, Pavlíček a na nový věci pro Výběr. Chceme, abychom 

  s chystaným CD udělali opravdu důstojný comeback.

  Ja som sa tomu Výběru snažila vyhýbať, ale evidentne ním žijete.

  Ten Výběr, to je kus mého já. To se nedá jen tak vymáznout z  mozkového

  harddisku. Je to tam hodně hluboko. A jsem rád, že se nám podařilo díry 

  ve vztazích zacelit. Najednou se jakoby vyjasnilo, což je nádherný pocit 

  pro duši. Vše zlé je zapomenuto. A tohle když se podaří, tak se přiznám, 

  že tento pocit katarze, a myslím nejen  pro mne, je silný lidský moment.

  /S Michalom Pavlíčkom sa zhovárala Miroslava Svobodová; Foto: Míra Pecka/