Rozhovor s Ivou Bittovou

Nie je bežné, aby sa diváci na koncerte pozerali pred seba, no nikoho pritom nevideli. 

Aby k nim interpret posielal z rôznych kútov mikrofónom neozvučený hlas, pretože je 

to tak čistejšie a bezprostrednejšie, a svoj playlist "šil" na mieru panujúcej nálade 

v publiku.

Kto pozná Ivu Bittovú, tak vie, že pre ňu toto všetko bežné je. Iva Bittová vie zaskočiť, 

ohúriť a rozosmiať aj bez fixácie na pódium a techniku. "Mám obavy", že si dokáže pod-

maniť akékoľvek obecenstvo.

Hostia včerajšieho koncertu v Sále Evropa (Organizátor: DK HODONÍN) ju vítali 

búrlivým potleskom. Ešte búrlivejšie ju však na konci privolávali späť…

Koľko práce a odriekania stojí za vaším súčasným úspechom?

Je to dlouhá pouť, na kterou jsem se vydala již po 20. roce svého života, a stále kráčím 

dál, je úžasná a vzácná, náročná a plná překvapení, těch dobrých i nečekaných.

Boli vaším prejavom ľudia vždy uchvátení tak, ako to vidíme dnes, alebo si s ním

"nevedeli poradiť"?

Jako naše tělo i mysl se ocitá v různých periodách a přeměnách, tak i můj vývoj a komu-

nikace s posluchačem má za sebou již spoustu různých reakcí, názorů, pochybností, ne-

přijatelnostíi nepochopeni, ... ale pro mne to vše je stejně důležité, mám o čem pře-

mýšlet, s čím bojovat, na čem stavět, cítit zodpovědnost, nezklamat!  Je to vývoj, který 

musí být konfrontován, a ani na chvíli nemůže být samozřejmostí, to co prezentujeme 

a sdělujeme. Čas je velmi důležitý, naše myšlenky a touhy musí uzrát, a to chce trpě-

livost. Lidé vždy byli zaskočeni, ale také uchváceni, dnes postupně přijímají můj projev 

s respektem.

Ako si vysvetľujete, že ľudový nápev vo vašom podaní zasahuje publikum tak, 

že stráca reč - aj keď je žánrovo niekde inde?

 Lidový nápěv vznikal spontánně a většinou byl emotivním projevem, daleko od akade-

mické „vypočítavosti“ či kalkulu, bez daného receptu, tak to aspoň chápu a vytvářím i já, 

je mi takový způsob tvůrčí práce blízký – reakce na každodenní situaci. Při práci na zah-

radě, při ručních pracech, v domácnosti, s dětma, rodinou, s hudebním nástrojem, mys-

lím, že je důležitou  devizou být upřimný a opravdový, o to se snažím. Snažím se každý 

den prožít tak, abych o něm mohla pozitivně vypovídat.

Je pre hudbu/žáner dôležitý priestor? Ja som napríklad prvý raz precítila ľudový

spev, keď sa za mnou niesol z diaľky v horách...

Hory, lesy, louky, ano to jsou silně inspirativní místa, před pár týdny jsem vylezla na Ger-

lach a zažila jsem něco nevyslovitelně silného a zazpívala daleko do protějších skal,

s respektem. Do Tater se snažím zajet každý rok aspoň jednou, dávají mi důležitou ener-

gii,ze které dlouho následně čerpám.

Italští pořadatelé mne již několikrát umístili v Dolomitech ve výškách, a tam jsem ode-

hrála koncerty pro lidi, kteří měli v té scenerii nevšední zážitek Jsem nadšena z těchto 

kreativních organizátorů, kteří se nebojí riskovat přivést publikum do tak extrémních 

míst. I v jeskyni Kateřina na Macoše v Blansku jsem hrála pro dvě stě lidí s netopý-

rama okolo hlavy... 

Velmi inspirativní.

A opäť priestor. Je pre kreatívnu prácu dôležité pokojné domáce zázemie bez 

rušivých elementov? Máte doma svoju trinástu komnatu? Ak áno, dokážete si 

ju vytvoriť aj v hoteli?

Protože housle vyžadují denní práci, naučila jsem si vytvořit pohotové zázemí v hote-

lích a všude na cestách. Je to nutné, hlavně čisto a ticho, moc k tomu člověk nepotře-

buje, ne vždy je to ideální, ale musíme si umět říct, v případě nutnosti, a vyžádat od 

okolí změnu, respekt, pomoc. 

Nejhorší jsou všechny ty ledničky a klimatizace a televizory, to vše je v první řadě vše, 

co vypínám ze sítě, abych eliminovala nepříjemné zvuky jak doma, tak i na cestách.

A priestor do tretice. Neprekáža vám na verejných priestranstvách všadeprí-

tomnosť rozhlasovej hudby?

Kupodivu například v NY jsem si všimla, že i některé restaurace i obchody jsou tzv. 

vyléčené z těch zvukových kulis a volí buďto decentní žánr hudební, anebo ticho. 

Ano, je to až neuvěřitelné.. Když je třeba, tak si o klid řekneme a číšník proste to 

rádio musí ztlumit nebo vypnout. Jednoduše je třeba slušně o to požádat .

Dá sa za istú formu hudby pokladať aj ticho?

Ano. Naprosto. Ticho hučí, ticho hraje.

Predpokladám, že príroda je pre vás silný inšpiračný zdroj. Pôsobí na vás 

niekedy aj rušivo?

Nevím, že by působila rušivě. Ona nejlépe ví, jak se má projevovat. Sděluje dů-

ležité signály a je třeba ji vnímat a naslouchat.

Je jednoduchšie vydať zo seba vtáčí štebot, alebo, povedzme, zvuk mixéra?

Záleží na každém z nás, co je nám blízké. Já určitě si raději povídám se zvířaty,

než s roboty.

Baví vás vytyčovať si ťažko dosiahnuteľné hudobné ciele?

To je mé poslání, to nemůže být jinak.

Čo majstri Bartók, Janáček? Zostávate im verná? Mimochodom, donieslo sa   

k vám, akú službu urobil Haruki Murakami v románe 1Q84 Janáčkovej  

Sinfoniette, ktorá mala svojho času na YouTube sledovanosť ako pop music?

Je táto Janáčkova „popularita“ cítiť aj na vašich vystúpeniach?

YouTube nesleduji, omlouvám se... Popularita takových osobností je relativní, myslim, 

že to, co Bartók i Janáček vytvořili, je nadčasové, naštěsti se vlastně nedá jejich dílo 

zkomercionalizovat, tím pádem budou stále a znovu objevováni a milováni.

Nie je vaša experimentálna poloha trochu v rozpore s tou exaktnou, vážnou,

ktorá vyžaduje dril a nekompromisné rešpektovanie predlohy?

Nevím, o tom by asi měl mluvit někdo jiný, jen vím, co své práci věnuji a co vyžaduje.

Je to dril a nekompromisní přístup s exaktní předlohou a vážným uvědoměním, s všudy-

přítomnou nadsázkou a lehkostí a smyslem pro humor.

Pohlcuje vás aj niečo iné s takou razanciou ako hudba?

Je to můj život. To celé spolu sahá hluboko.

Akú nezdolateľnú úlohu ste si na seba najnovšie vymysleli? 

Zdolat všechny nové plány a projekty a dovést je do úspěšného cíle.

(S Ivou Bittovou sa zhovárala Miroslava Svobodová/Foto: archív Ivy Bittovej)